Co nevíte o stromu Hrušeň obecná (Pyrus communis)
Hrušeň obecná (Pyrus communis) je jedním z nejstarších a nejoblíbenějších ovocných stromů na světě. Hrušky jsou známé pro svou sladkou a šťavnatou chuť, která se liší podle odrůdy. Hrušky jsou také bohaté na vitamíny, minerály a vlákninu, které přispívají k našemu zdraví.
V tomto článku se podíváme na historii, pěstování a využití hrušní, a také na některé zajímavosti a tipy týkající se tohoto lahodného ovoce.
Historie hrušní
Hrušeň obecná pochází z jihozápadní Asie a jihovýchodní Evropy, kde rostla divoce již v pravěku. První zmínky o pěstování hrušní pocházejí z Mezopotámie a Egypta kolem roku 3000 př. n. l. Hrušky byly také oblíbené u starých Řeků a Římanů, kteří je považovali za symbol nesmrtelnosti a plodnosti. Ti také vylepšovali kvalitu hrušek šlechtěním a šířili je po celé Evropě.
Ve středověku byly hrušky důležitou součástí stravy lidí, protože byly snadno dostupné, levné a dlouho skladovatelné. Hrušky se používaly nejen jako čerstvé ovoce, ale také jako surovina pro výrobu alkoholických nápojů, jako byla perry (hruškovice) nebo medovina. Některé staré odrůdy hrušek se také zpracovávaly na slano, což byla směs vařených hrušek, cukru a koření a samozřejmě soli.
V novověku se rozvojem šlechtitelství objevily nové a lepší odrůdy hrušek, které byly chutnější, větší a odolnější vůči chorobám a škůdcům. Mezi nejznámější patří například Konference, která je považována za jednu z nejkvalitnějších odrůd hrušek na světě, Lucasova máslovka, která má jemnou máslovou konzistenci, nebo Wiliamsova, která je velmi aromatická a sladká.
Dnes se hrušeň obecná pěstuje téměř ve všech mírných oblastech světa, kde je vhodné klima a půda. Největšími producenty hrušek jsou Čína, Itálie, USA, Argentina a Turecko.
Pěstování hrušní
Hrušeň obecná je opadavý strom, který dorůstá do výšky 10-20 metrů. Má kulatou korunu s tenkými a dlouhými větvemi. Listy jsou vejčité, lesklé a zelené. Květy jsou bílé nebo růžové, uspořádané do okolíků. Plody jsou malvice s tvrdou slupkou a dužnatým jádrem obsahujícím semena.
Hrušeň obecná vyžaduje slunné a chráněné stanoviště s hlubokou, propustnou a humózní půdou. Nesnáší přemokření ani suchost. Hnojení se provádí na jaře a na podzim organickými hnojivy. Zalévání se doporučuje jen v suchých obdobích, zejména během kvetení a zrání plodů. Řez se provádí na konci zimy nebo na začátku jara, kdy se odstraňují poškozené, nemocné a přebytečné větve. Ochrana před chorobami a škůdců se provádí preventivně nebo chemicky podle potřeby.
Hrušeň obecná je cizosprašná rostlina, což znamená, že potřebuje pyl z jiné odrůdy hrušky pro opylení a tvorbu plodů. Proto je vhodné pěstovat více odrůd hrušek dohromady.
Hrušeň plodí obvykle od 3-5 let věku. Plody dozrávají od srpna do listopadu podle odrůdy. Hrušky se sklízejí ještě nezralé, když jsou pevné a zelené, a nechávají se dozrát v chladném a tmavém prostoru. Některé odrůdy hrušek vyžadují tzv. odležení, což je proces, kdy se hrušky uchovávají několik týdnů nebo měsíců před konzumací, aby získaly lepší chuť a aroma.
Využití hrušní
Hrušky jsou vynikajícím zdrojem vitamínů C, K, B2, B3 a B6, folátu, draslíku, manganu, mědi a vlákniny. Hrušky mají nízký glykemický index, což znamená, že pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi. Hrušky také obsahují antioxidanty, které chrání buňky před volnými radikály a záněty. Hrušky jsou také dobré pro trávení, imunitu, krevní tlak a kosti.
Hrušky se konzumují čerstvé jako dezert součást salátů a smoothie. Hrušky se také používají k výrobě džemů, marmelád, kompotů, ovocných šťáv a likérů. Hrušky se také používají jako přísada do koláčů a dortů a vyrábějí se z nich i povidla.
Hrušky jsou také oblíbenou surovinou pro gastronomii, kde se kombinují s různými druhy masa, sýra, ořechů nebo bylinek. Mezi nejznámější pokrmy s hruškami patří například hruškový salát s roquefortem a ořechy, pečená hruška s medem a skořicí nebo hovězí pečeně s hruškovou omáčkou.
Zajímavosti o hrušních
- Hrušky jsou starší než jablka. Podle archeologických nálezů se hrušky pěstují už více než 4000 let, zatímco jablka se objevila až kolem roku 1300 př. n. l. Hrušky pocházejí z Asie, odkud se rozšířily do Evropy a později do Ameriky.
- Hrušeň obecná má více než 3000 odrůd po celém světě. Některé z nich jsou velmi staré, jako například hrušeň 'Bon Chrétien', která byla vyšlechtěna v 15. století francouzským mnichem. Jiné jsou velmi nové, jako například hrušeň 'Concorde', která byla vyvinuta v roce 1977 křížením dvou jiných odrůd. Hrušeň obecná má také různé tvary, barvy, chutě a velikosti plodů, které se liší podle klimatu, půdy a ošetřování.
- Hrušky se nedozrávají na stromě, ale po sklizni. To znamená, že hrušky, které koupíte v obchodě, jsou ještě tvrdé a nezralé. Pokud chcete, aby hrušky změkly a zesladly, musíte je uložit do papírového pytlíku nebo do mísy s banány nebo jablky. Tyto plody totiž vylučují ethylen, což je plyn, který urychluje zrání hrušek.
- Hrušeň obecná je jedním z mála ovocných stromů, které mohou žít více než 100 let. Některé hrušně dokonce přežily více než 300 let. Například v Anglii je známá hrušeň 'Endellion', která byla zasazena v roce 1640 a stále plodí ovoce. V České republice je nejstarší hrušeň 'Kladrubská', která roste u kláštera v Kladrubech nad Labem a je stará asi 250 let.
